Moje zkouška

Dobrý den,

 

Prohlížím si tato stránky docela dlouhou dobu. Můj kraťounký příběh, resp. Pocity které jsem prožívala velmi krátkou dobu kdy jsem onemocněla, vyšly již v knížce Ztráty a nálezy vydané sdružením ALEN. Od té doby uběhl nějaký čas a já se rozhodla poslat pokračování k vám.

 

 

 

Nejprve začátek ……….. léto  2007

Jmenuji se Jana a je mi 31 let. Jsem vdaná a mám dvě malé děti. Holčičce bylo v dubnu 8 let a klučinovi jsou čerstvé 4 roky.pokovicova1

 

Moje "zkouška" začala v prosinci 2006. Nahmatala jsem si při sprchování "něco" v prsu, skoro až v podpaží. Objednala jsem se na ultrazvuk kde mi paní doktorka napsala, že to nic není a ať příjdu za 3 měsíce na kontrolu. Byl to tenkrát můj muž, který mě přesvědčoval, ať tam jdu dříve. Já v té době byla hodně v práci, neustále jsem se honila, byla hodně unavená a měla pocit, že neustále nic nestíhám. Hlavně rodina šla hodně stranou, což mi na druhou stranu dělalo velké výčitky.

 

Děti i manžela velice miluji pokovicova2 ale neuměla jsem najít tu správnou míru v práci. OBROVSKÁ CHYBA. Moje rodiče se už 3. rokem rozvádějí a i to mě hodně ničilo. Po 2 měsících jsem na ultrazvuk šla znovu a paní doktorka mi opět řekla, že to nic není a zeptala se mě, jak to vidím já. Mě se to zdálo celé více oteklé, tak mě poslala na jeden "pro jistotu" snímek na mamograf. Po jeho prohlédnutí mě poslala na kompletní mamografii. I po té mi řekla, že to nic stejně nebude, hlavně vzhledem k věku, ale že mi pro jistotu udělají biopsii. Tu následně provedli a výsledek mi 1. března 2007 v malé místnosti s odpadkovým košem sdělila "paní" doktorka stylem, že se omlouvá, že se spletla a že pro mě už nemůže nic udělat a poslala mě na místní onkologii.

 

Tam mi "šílená" paní doktorka řekla ty nejhorší možné varianty. Vynadala mi po té co jsem jí řekla, že jsem si "to" nahmatala v prosinci, že jdu až teď. Poslala mě potom do Prahy na Karlák. Tam už mě přivítala milá a velice příjemná paní doktorka Tesařová, která mě dodala chuť bojovat a nic nezahazovat. Dnes mám za sebou 4 chemo po 3 týdnech a 12 chemo po týdnu. V pátek si doběhnu poslední předoperační vyšetření a čekám na termín operace. Pak mě nemine 25 cyklů ozařování, hormonální léčba a léčba Herceptinem.

 

Už dnes ale vím, že mě tato "zkouška" potkala proto, abych si plně uvědomila, co je a co není důležité. Pochopila, co je smyslem mého života. I když mám za sebou poměrně těžký půl rok a ještě hodně těžkého mě čeká, jsem vlastně šťastná.

 

pokovicova3Mám čas na své děti, svého úžasného manžela. Jsou pro mě obrovskou motivací a hnacím motorem. CHCI si s nimi ještě hodně užívat. Učím se mít ráda i sama sebe a vytěsňovat věci a situace, které mě ničí. Budu bojovat dál a všem, které potkala tato zkouška chci vzkázat: NEVZDÁVEJTE NIC, UŽÍVEJTE HEZKÝCH CHVIL. Pokud jste mladé jako já a něco se vám nezdá, nenechte se odbýt větou, že jste ještě na "TO" mladá. Není to pravda, ani náhodou.

 

 

 

 

A nyní pokračování ………………….

Dnes, tj. 3. 4. 2008 to vnímám takto:

 

Mám za sebou dvě prs záchovné operace. Jednu 12. 10. 2007 a druhou, pro nedostatečné okraje 7. 11. 2007. Bylo mi i odstraněno 15 uzlin z podpaží, což mě teď trochu zlobí, neboť ruka otéká a oblast žeber, podpaží a ruky poměrně bolí. Ale já to zvládnu. Obě jsem absolvovala v nemocnici U Apolináře a obě je vedl pan as. MUDr. David Pavlišta. Moc mu i tímto děkuji. Následně jsem začala 6. 2. 2008 dojíždět na radioterapii v Liberci. Vybrala jsem si tuto nemocnici, jednak proto, že jsem z Ml. Boleslavi a je to pro mě příjemnější cestování a jednak proto, že zde mají již Lineární urychlovač II, což je všeobecně považováno za vyspělejší a šetrnější formu ozařování.

 

Dostala jsem celkem 30 dávek. I nadále dojíždím jednou za 3 týdny na Karlák, za paní doktorkou Tesařovou, které jsem také moc vděčná za její přístup a trpělivé vysvětlování (jsem totiž osoba, která potřebuje věci chápat), na Herceptin a jednou za 28 dní dostávám hormonální injekci Zoladex (z důvodu zablokování funkce vaječníků). Momentálně je moje tělo trošku silnější než injekce. Uvidíme, zda se vaječníky uklidní, v opačném případě, bych musela podstoupit operaci k jejich odstranění. Sice děti mám, ale již dříve mi bylo vysvětleno jaké vedlejší účinky na organismus jejich odstranění má, a proto doufám, že k tomu nebude muset dojít.

 

Jsem v plném invalidním důchodu od 22.2.2008. Výměr zatím stále nemám, ale to také není důležité. Hlavně, že jsem se svými dětmi (beruška bude mít za pár dní 9. narozeniny a broučkovi je 4 a půl let), svojí láskou – mým mužem Víťou. Je to velice silná osoba. Za celou dobu mě nelitoval a to je myslím ten nejlepší přístup. Když občas brečím (a to někdy přijde a špatně jde zastavit), umí mě pohladit a pevně přitisknout. Asi v důsledku všech možných hormonálních změn je to teď se mnou doma složitější, ale snad ví, že ho mám opravdu moc ráda a za všechno mu moc děkuji. Děti jsou pro mě to nejkrásnější, co mě v životě potkalo a já si toho s nimi, společně s Víťou chci ještě spoustu prožít. Modlím se, ať tento zdravotní stav vydrží co nejdéle. A přeji si, ať je mi jen a jen lépe. Jediné, co se nezměnilo je, že se rodiče stále rozvádí a ani jeden nehodlá ustoupit. Já se ale naučila to příliš nevnímat. Ale nechápu to! Dneska vím, že to jsou hlouposti a důležité je např. štěstí, láska, tlukot srdce, radost a prostě každý den 

Přeji krásný den Jana 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.