Můj příběh?

Můj příběh?

Myslela jsem si že mě v životě už nic neporazí,ale pravdou je „Co tě nezabije to Tě posílí“. Rodiče mi zemřeli mladí otec, když mi bylo 9 let,mamka v mých 26 letech.

Moje děti ani nepoznali prarodiče. Vdala jsem se ve svých 23 letech, mám dvě děti a hodného manžela. V lednu 2002 jsem dostala angínu, po ní mi nebylo pořád dobře. V té době jsem i hodně zhubla. Hubnutí jsem ,ale přiřazovala k mé práci. Pracovala jsem v hypermarketu jako prodavačka vstávala v půl čtvrté a dojížděla. Tato práce i když je velmi málo ohodnocená mě moc bavila. Poněvadž mi nebylo pořád dobře zašla jsem si na neurologiii a p.doktorka mi doporučila rehabilitaci. Celý život jsem pracovala v obchodě tak záda byla taky na dranc. Rehabilitaci jsem musela ukončit jelikož mi dělala hodně zle, paní doktorka mi řekla že jsem asi přepracovaná tak , že to chce klid. Můj zdravotní stav se nelepšil, tak jsem začala sama zjišťovat co by mi asi mohlo být? Můj obvodní lékař mi málem řek že jsem hypochondr. Objevila se u mě i silná alergie na léky a ovoce. Zašla jsem si k zubaři, jestli to nejsou nakonec zuby moudrosti. . Začal už být květen a začínalo skoro léto. Trochu se mi začalo ulevovat a začali jsme uvažovat o dovolené k moři. Před ní jsme se s paní doktorkou domluvily, že začnu rehabilitovat. Masáže mi vždycky dělaly dobře. Po první masáži mi bylo strašně zle, myslela jsem si že to je reakce. V ten den při sprchování jsem si našla pod paží bouli asi jako menší pinpongový míče.Jenže boule se ztratila když jsem měla ruku nahoře. Nedalo mi to spát. Ráno jsem nelenila a zašla k  neuroložce,jestli to může být z masáže. P.doktorka mě prohmatala,ale nic nenašla.Pak jsem ji dala její ruku přesně na tu bouličku. Hned mě poslala na mamologii. I když mi bylo 38 let okamžitě mě vzali na mamograf, ultrazvuk.Paní primářka z ultrazvuku mi řekla že to bude cysta. Když jsem ji řekla, že chceme jet na dovolenou k moři pozvala mě na druhý den na odebrání vzorku. Na druhý den mi vzali vzorek a čekala jsem.Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to mohla být rakovina.  Pocházím ze 7 dětí, jsem nejmladší. Ani rodiče a nikdo z mých sourozenců toto onemocnění neměl. Asi po 14 dnech přišel výsledek. P.doktorka na chirurgii  si mě zavolala a první slova byla. Snídala jste dneska? A proč zeptala jsem se??A najednou mi to došlo, něco není v pořádku?

Paní doktorko, nemám rodiče a doma dvě děti, které potřebuji vychovat tak chci vědět pravdu co se mnou je. Pokud jste nesnídala tak sestřička Vám vezme krev a musíte okamžitě zítra ráno na operaci. Máte zhoubný nádor. Ani nevím jak jsem se dostala domů, manžel se měl vrátit kolem šesté večer a děcka samy doma. V té době jim bylo dceři 15,  synovi 13 let. Jelikož byli vychováváni k samostatnosti neměla jsem o ně strach. Doma jsem dětem řekla pravdu, musím do nemocnice a taťka jak přijde z práce až za mnou přijede. Ani nevím jak, popadla jsem tašku vysypala ji a nabalila znova věcmi do nemocnice. Kolem poledne jsem byla zpátky v nemocnici. Tam za mnou přišel velice hodný zástupce primáře Mudr. Janík.Vysvětlil mi co mě čeká, ale bohužel prso musí pryč! A má odpověď : Dělejte co je nutné, řežte co chcete, ale chci žít a musím vychovat děti. Po operaci mě probudili, pan doktor se zeptal jak se cítím.Dívala jsem se na sebe, ale Vy jste mi něco nechal. Ne všechno šlo pryč, myslel tím nádor. Pak se asi vzpamatoval a říká prso?To nebylo nutné jen kousek. Pak následovalo 6 dávek chemoterapie, 33 ozařování. Vlasy, to bylo to nejmenší, do dneška se smějeme tomu jak mě děcka doma stříhali.Dokonce od dcery kamarádi přišli všichni oholeni dohola, abych nebyla sama. Odešla jsem do PID. Začala užívat života naplno. Po dvou letech mi  PID vzali a nechali mi ČID. Nejvíc mě mrzí to, že k rakovině se přidalo hodně jiných onemocnění.Doktory však zajímá jen jedna diagnóza.Tak jak řekla posudková lékařka-pokud nebudete mít recidivu tak Vám důchod nevrátíme. A jak teď žiji? Našla  jsem si onkologickou organizaci v našem městě. No prostě nemám čas, pořád něco dělám. Chtěla bych tímto příběhem upozornit na to, že pokud je člověk mladý nesmí se nechat odbýt. Pokud nejste se svým lékařem spokojeni běžte za jiným.Život je Váš a chraňte si ho. I když to opravdu není lehké, zapojte se do jakékoliv aktivity, která Vás baví. Pamatujte ŽIVOT RAKOVINOU NEKONČÍ. Všem onkologickým pacientům, držím palce, aby se svou nemocí dokázali porvat. Hodně zdraví všem přeje Evik

 

P.S. Vaše stránky se mi moc líbí a sleduji je od samého začátku. Paní doktorku, jsem viděla na semináři v Praze. Děkuji všem tvůrcům těchto stránek! Pokračujte v skvělé práci.

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.